Když jsem se po 16 letech stal znovu kandidátem na starostu Prahy 1, počítal jsem s tím, že mě budou napadat hejtři a začnou vytahovat staré příběhy. Už to jede. Musím to snést.

Občas slýchám, že starosta má především nastavovat systém, delegovat úkoly a do jednotlivých problémů příliš nevstupovat. Zní to logicky.

Parkování je téma, které obyvatele Prahy 1 mimořádně zajímá. Míst je málo, poptávka vysoká. Proto musí být pravidla přidělování parkovacích oprávnění maximálně transparentní a kontrolovatelná.

Nedávno jsem otevřel téma návratu tradiční pražské klobásy, nebo chcete-li uzenky, do ulic centra Prahy. Byl jsem příjemně překvapen, jak obrovský zájem to vzbudilo. Jak by se to mohlo zrealizovat.

Nedávno se na jednom serveru objevila glosa Michala Borského s titulkem Praha 1 jako bojiště: Řidiči, cyklisté i pěší proti sobě. Bonzování na sítích sílí. Coby celoživotního obyvatele Prahy 1 mě velmi zaujala.

Kdysi stačilo projít Václavským náměstím a člověk přesně věděl, že je v Praze. Poznal to podle vůně pražské klobásy linoucí se z typických kiosků. Byla obyčejná. Na tácek s chlebem a hořčicí. Člověk si ji koupil cestou z práce.

Jsem stavební inženýr. Celý profesní život mě naučil, že dobrý výsledek nikdy nevznikne náhodou. Každý projekt je třeba nejprve pečlivě analyzovat, spočítat, promyslet všechny možné varianty a až poté přistoupit k realizaci.

Na pohled se to líbí skoro každému. Ulice bez aut, stromy, lavičky, kavárenské zahrádky, klid a pohoda. Vizualizace takové Prahy 1 vypadají krásně na sociálních sítích i v turistických magazínech.

Praha 1 každodenně čelí náporu masového turismu, nočního života, hluku, nepořádku i sociálních problémů. Obyvatelé zde žijí v prostředí, které je často na hraně únosnosti.

Jako předseda Hospodářské komory Praha 1 dostávám spoustu otázek, jaký bude můj přístup k podnikatelům, pokud budu zvolen starostou Prahy 1.

V Praze 1 žiji celý život. Je to nejen výkladní skříň celé země, ale stále i domov tisíců lidí, kteří tu chtějí spokojeně žít. To je ale čím dál složitější.