Když jsem se po 16 letech stal znovu kandidátem na starostu Prahy 1, počítal jsem s tím, že mě budou napadat hejtři a začnou vytahovat staré příběhy. Už to jede. Musím to snést. Jako starosta Prahy 1 budu totiž případně muset unést ještě větší tlak.
Před pár dny na mě server Seznam Zprávy vytáhl dědictví po mém již více než 8 let zesnulém otci. Panu redaktorovi jsem odpověděl nejen na všechny jeho otázky, které se týkaly dědictví. Panu redaktorovi přišlo i zvláštní, proč prodávám jednu nemovitost. Přesto vycházejí články o tom, že kličkuji a vše je podivné. Jako bývalý politik a kandidát na starostu s tím musím počítat a jsem na to vlastně, i když nerad, zvyklý. Více mi vadí mediální vláčení zesnulého otce a dokonce i syna. Úplně nejvíc mě ale štvou nepravdivé fabulace, které mají zjevně dodat článkům tu správnou šťávu. Ale o tom až později.
Nejprve k dědictví po otci, které vyvolalo tolik rozruchu. Lze to pochopit. Zdědil jsem po otci majetek vysoké hodnoty, což u některých vyvolá závist či pochybnosti. Objevují se spekulace, že si na to otec nemohl vydělat. To samozřejmě v zaměstnání nemohl, i přesto, že to byl mimořádně pracovitý člověk a velmi respektovaný lékař, porodník. Co ale stejně jako jiní z jeho generace mohl, bylo využít svých úspor, inteligence, zkušeností, kontaktů a rozhledu a začít v 90. letech investovat. Vzhledem ke svému celoživotnímu angažmá ve zdravotnictví chápal potenciál zejména farmaceutického průmyslu. Investoval proto do akcií farmaceutických firem, jejichž ceny zaznamenaly v následujících letech prudký růst. Poté postupně rozšiřoval své portfolio o nemovitosti a jiné komodity. Zároveň vím určitě, že kromě privatizace státního bytu v roce 2006 otec nikdy neobchodoval se státem ani městem, nebral dotace a neúčastnil se veřejných zakázek.
A k té ohromující částce. Ta vznikla oceněním k datu jeho úmrtí. Například cena portfolia tvořená nemovitostmi byla pořízena za řádově nižší ceny, kdy jejich hodnota za desetiletí významně vzrostla. Tedy pro ozřejmění, nemovitosti byly pořizovány postupně v průběhu mnoha let v návaznosti na disponibilní prostředky. Celkem za 35,5mil Kč. Jak jste si mohli přečíst, další část byla stále investována do cenných papírů.
Investice opakovaně vzbuzovaly zájem médií i aktivistů. Byl jsem totiž již aktivním politikem a už tenkrát člověkem, který si svým neústupným stylem nadělal dost nepřátel. A to i mezi mocnými a vlivnými. Takže se začaly objevovat články a spekulace. Jejich důsledkem bylo, že jsem já, otec a dokonce i další členové rodiny museli opakovaně naše majetkové poměry vysvětlovat finančnímu úřadu i policii. Věřte, že jsem si za to od otce mnohokrát vyslechl spoustu nelichotivých slov a komentářů, „zda to máme kvůli mně zapotřebí?“. Podněty na prověření našeho majetku dostával dokonce i Finančně analytický útvar Ministerstva financí. Výsledek? Nikdy nebyla vznesena žádná pochybnost o zákonnosti nabytí majetku. Nikdo z nás nebyl z ničeho obviněn. Vše bylo zjevně opakovaně shledáno v pořádku a v souladu se zákony.
Lež a pomluva je jednoduchá, pravda vždy mnohem složitější.
Mezitím hodnota otcových investic v letech postupně rostla až do celkové částky, která byla v roce 2018 po jeho smrti ohodnocena v dědictví. Měl jsem samozřejmě povědomí o otcových investicích, ale některými zděděnými aktivy jsem byl i přesto překvapen. Následně jsem splnil veškeré zákonné povinnosti. Notářský zápis o dědictví jsem v souladu s § 38v zákona o daních z příjmů oznámil finančnímu úřadu. Dědictví bylo ukončeno již v roce 2018. Finančnímu úřadu jsem přiznání řádně zaslal v roce 2019. Opět nebyla vznesena žádná námitka ani pochybnost o zákonném nabytí majetku. A to i přesto, že jsem byl veřejně známá osoba s mediální nálepkou bývalého „kontroverzního“ politika. Přesto nyní o sobě a své rodině musím opět po letech číst články o tom, že je to nějaké podivné. Novinář se dožaduje desítky let starých dokladů o otcových obchodech a investicích, kterými ale nedisponuji. Také neumím prokázat, že jsem před týdnem nepřecházel na červenou. Za to ale můžu mít čisté svědomí, že byly mé o otcovy majetkové poměry i zdroje příjmů opakovaně prověřeny úřady a orgány, které k tomu má stát zřízené. Troufám si tvrdit, že jsem jedním z nejprověřovanějších českých politiků.
Na rozdíl od některých nijak neskrývám, že vlastním majetek, z části zděděný, z části pořízený z příjmů z podnikání. Nevychloubám se tím, ani se za to nestydím, stejně jako nikomu nezávidím jeho majetek. Podnikám kontinuálně od roku 2002. Jedinou uvolněnou politickou funkcí, kterou jsem od té doby vykonával, byl jeden rok ve funkci starosty Prahy 1 v roce 2010. Do roku 2014 jsem působil jako opoziční zastupitel. Tedy s roční výjimkou téměř čtvrt století nepůsobím jako aktivní politik v uvolněné funkci. A jsem hrdý na to, že podnikám zásadně bez jakýchkoli dotací, nikdy jsem se ani neucházel o žádnou veřejnou zakázku. Každý rok řádně podávám daňové přiznání.
Jak mi řekl jeden známý, jsem asi trochu blázen. Příští rok mi bude 60. Mohl jsem si teď svůj majetek v klidu užívat. Já místo toho znovu po letech kandiduji na starostu Prahy 1. Běhám po ulicích, řídím pojízdnou minikavárnu, oslovuji lidi, natáčím videa, interpeluji na jednáních zastupitelstva, píšu články. A snáším hejty na sociálních sítích. Věděl jsem, že to přijde. Přesto jsem se rozhodl do volebního klání jít. Stojí mi to za to.
Kandiduji na starostu Prahy 1, kde žiju téměř 60 let. Je to můj domov, který mám rád. Chci naší městské části a hlavně všem, kteří tady žijí se mnou, pomoci, aby se zde žilo dobře. Aby se utlumily negativní jevy, jako je nelegální parkování, nepořádek na ulicích, noční hluk. Chci být aktivní starosta v čele užitečné radnice. Například chci zjistit, komu a proč byly po několik let bez mandátu Rady městské části přidělovány stovky parkovacích karet. Vím, že tím někoho štvu. A možná že právě tohle je hlavním důvodem snah o mé ostouzení. Já se ale rozhodně zastrašit nenechám. Chci oslovit maximum občanů Prahy 1 a nabídnout jim své schopnosti, zkušenosti, energii i odvahu zastupovat je proti všem tlakům, kterým v centru Prahy čelíme.
p.s. Slíbil jsem, že se vrátím k nepravdivým fabulacím, které mě na novinových článcích štvou nejvíce. Nejkřiklavějším příkladem jsou spekulace o mém propojení s Romanem Janouškem, které se objevují jen proto, že loď, která byla součástí dědictví po otci, je zakotvena v Chorvatsku ve stejném přístavu, kde údajně kotví i loď spojovaná právě s Janouškem. Každý, kdo zná dnes už historii pražské politiky, od roku 2002 dobře ví, že moje dlouhodobé postoje vůči způsobu vedení Prahy v době Pavla Béma a Romana Janouška byly a jsou velmi kritické. Právě tyto postoje byly mimo jiné důvodem, proč byla naše oblast dlouhé roky upozaďována v rámci pražské ODS. Ale to by zjevně mediálnímu příběhu ubralo šťávu.
Děkuji, pokud jste dočetli tento dlouhý text až do konce.