Participaci považuji za klíčový nástroj moderní správy veřejných věcí. Vždy jsem vnímal potřebu systematicky zapojovat občany do rozhodování o podobě městského prostředí, o projektech hrazených z veřejných prostředků.

Proto jsem v roce 2003 inicioval vznik první komise pro participaci na Praze 1, a to v době, kdy tento přístup byl v českém prostředí zcela výjimečný. Stal jsem se jejím prvním předsedou a společně s kolegy jsme začali vytvářet základní principy komunikace mezi samosprávou a veřejností. Pozici předsedy jsem zastával až do roku 2009.

Komise v dalším volebním období tyto aktivity dále rozvíjela. Konkrétním výsledkem byla například úspěšná participace veřejnosti na úpravách projektu podzemních garáží u Nemocnice Na Františku, kde připomínky občanů přispěly k optimalizaci řešení z hlediska dopravního i urbanistického.

Participace jako vhodný nástroj pro nalézání všeobecně prospěšných řešení bohužel v dalším volebním období 2010-2014 nenašla cestu k srdci koaličních stran a na dlouhé 4 roky nebyla užívána.

Participaci vnímám nejen jako nástroj pro zlepšení konkrétních projektů, ale především jako způsob, jak posilovat důvěru mezi veřejností a samosprávou. Zároveň považuji za důležité rozlišovat mezi participací jako procesem konzultace veřejných záměrů a participativním rozpočtem, kdy občané přímo rozhodují o využití části veřejných prostředků.

Jsem přesvědčen, že kvalitní participace musí být nejen otevřená, ale i měřitelná – tedy že musí být zřejmé, jaký konkrétní přínos má pro obyvatele dané městské části.