Když se podíváme na mé politické názory, je potřeba vnímat tři úrovně: detailní (Praha 1), abstraktní (celá Praha) a globální (Česká republika). Podobně vnímám i své působení v ODS.

Na lokální úrovni, tedy na Praze 1, mě rmoutí, že osobní rovina často zastírá tu praktickou a faktickou. Osobní útoky mi připadají pod úroveň. Nikdy jsem se k nim nesnížil – nezajímá mě, kdo byli čí rodiče nebo jaké má kdo majetkové poměry. Nebojím se střetu o konkrétní téma či politický názor. Respektuju, že mají jiní politici odlišné názory. Když s nimi nesouhlasím, ozvu se. Někdy vyhraju, jindy prohraju. To je demokracie.

Dalším klíčovým principem je pro mě participace a transparentnost. Mým velkým bojem je umožnit občanům, aby se mohli vyjádřit k věcem, které se jich přímo týkají, ať už je to třeba jen vysazení stromu v jejich ulici. Když se stanu starostou, je mým závazkem, že pokud občané požádají o participaci, bude do měsíce svolána. Názor na strom na Novém Světě mají mít lidé, kteří na něj koukají z okna, ne já nebo někdo z Havířova.

Samozřejmě existují dvě úrovně rozhodování. Strom je lokální záležitost. Fungování městské části jako celku – tedy služby, obchody, doprava – je už věc koncepční a týká se všech. I zde platí, že pokud máme v celé Praze 1 například jedinou prodejnu „Barvy laky“, musí být pro všechny rezidenty dostupná, ať už autem, nebo na kole.

S Prahou 1 jsem spjatý dlouhodobě. Do zastupitelstva jsem byl zvolen už v roce 1994. Díky mé kvalifikaci v oblasti územního plánování jsem byl od začátku nominován do Komise pro územní rozvoj. Jejím členem jsem byl zhruba 20 let. Znám postupy a souvislosti, vím, jak Prahu 1 chránit a rozvíjet.

Jediným obdobím, kdy jsem v komisi nebyl, byla éra pana starosty Pavla Čižinského. Mí oponenti se zřejmě obávali mých názorů a odborné oponentury natolik, že jsem nemohl být ani jedním z cca dvaceti řadových členů komise. Jsem připraven na to, že má kampaň bude ze strany oponentů o „hejtu“, nikoliv o diskuzi. Já jsem však zastáncem dialogu. Neskrývám se za klávesnicí, jsem připraven se s kýmkoliv potkat osobně – třeba přímo na ulici nad konkrétním problémem – a věcně diskutovat.

Nyní vedu Komisi pro územní rozvoj a veřejný prostor Prahy 1 v pozici předsedy. Jsme skupina lidí, kteří určitě nemají stejné názory. Často diskutujeme a nesouhlasíme spolu. Ale troufám si říct, že nám jde o společnou věc, kterou je co nejlepší stav veřejného prostoru v centru města a jeho rozumný rozvoj.

Politik se stává politikem až ve chvíli, kdy je zvolen do reálné funkce. To, že je někdo předsedou strany, o které nikdo neslyšel, nic neznamená. Reálná politika se odehrává v zastupitelstvech a parlamentu – tam se hlasuje, interpeluje a vystupuje s názory. Proto považuji za symbolické, když politici po volebním neúspěchu nabídnou k dispozici svůj mandát, nikoli jen předsednictví ve straně. To je skutečná odpovědnost. Ovšem téměř se s ní nestekáváme.

V roce 1990 jsem se po návratu z vojny okamžitě zapojil do Občanského fóra. Byla to doba plná nadšení, kdy jsme všichni chtěli přiložit ruku k dílu. Když v roce 1991 Václav Klaus založil ODS, byl jsem na schůzi Občanského fóra doslova „postrčen“, abych do nové strany vstoupil. Na prvním sněmu ODS Praha 1 jsem pak vystoupil s myšlenkou, že stanovy jsou sice důležité, ale primární je slušné chování, a že bychom je měli používat jen v krajní nouzi. Výsledkem bylo, že mě zvolili předsedou. Tak začala má politická kariéra.

Jedním z mých prvních velkých úspěchů bylo zorganizování masivního mítinku Pražanů s Václavem Klausem v Lucerně na podzim 1991. V roce 1994 jsem byl zvolen do zastupitelstva a primátor Jan Koukal mě vybral na pozici radního pro majetek a hospodářskou politiku. Tuto funkci jsem vykonával osm let, až do roku 2002.

Během mého působení v politice se na mě samozřejmě nabalovaly různé kauzy. Je to logické – jako radní pro majetek a hospodářskou politiku jsem byl na očích. Navíc se nebojím rozhodovat a stát si za svými rozhodnutími. V každé soutěži je jen jeden vítěz a ti, co prohrají, často hledají viníka jinde.

Nejznámější „kauzou“ byl můj záměr koupit si byt v Pařížské ulici. Zkrátka jsem zatoužil po bytu a chtěl si ho normálně a zcela legálně koupit. Byla to moje chyba, nedomyslel jsem, že na mě jako na politika bude pohlíženo jinak než na běžného občana. Byt jsem nakonec vůbec nekoupil. Celá věc byla mediálně nafouknutá, ale ve výsledku policie po prověření všech dokumentů případ uzavřela s tím, že se nic nestalo. Stejně dopadla i všechna ostatní nařčení. Byl jsem několikrát na policii podávat vysvětlení, ale nikdy nedošlo ani k obvinění. Přesto jsem byl vláčen médii a dodneška mě mí političtí odpůrci s gustem nálepkují. V porovnání s tím, co dnes čteme o jiných politicích a kauzách, šlo přitom o marginálie.

V roce 2002 jsem kvůli mediálnímu tlaku a také ze zdravotních důvodů (prodělal jsem operaci kvůli rakovině) rezignoval na všechny funkce a odstoupil z kandidátky.

Po mém odchodu nastala v ODS Praha 1 krize. Do strany se nabalili lidé, kteří v ní viděli jen příležitost k osobnímu prospěchu. Počet členů uměle narostl, přičemž většinu tvořili lidé bez trvalého pobytu na Praze 1. To vedlo k vnitřním bojům a úpadku.

Zlom nastal po volbách v roce 2010, kdy jsme se ocitli v opozici. To byla příležitost k očistě. ODS Praha 1 byla zrušena a začala se stavět znovu na nových, zdravých základech. Prosazoval jsem dva klíčové principy:

• Členem může být pouze občan s trvalým pobytem na Praze 1.
• Všechna místní sdružení jednají společně, na stejném místě a ve stejný čas, aby se zabránilo intrikám.

Sám jsem si na dva roky naordinoval „hygienickou odstávku“ a odešel do ODS na Praze 13, abych dal novému vedení prostor. Poté jsem se vrátil.

Když jsem v roce 2010 předával radnici, byla v perfektní kondici – bez dluhů, problémů a kauz. To je moje vizitka. I přes nechvalně známé sledování ze strany agentury ABL Víta Bárty a Věcí veřejných na mě nikdy nic nenašli, protože nic nebylo.

Nakonec jsem se i já dočkal svého obvinění a to ve zvláštní kauze spolu s ostatními zastupiteli Prahy 1. Volení členové zastupitelstva byli obžalováni, že schválili vyhlášení výběrového řízení na prodej městských bytových jednotek, aniž by znali jejich obvyklou cenu. V této kauze jsem figuroval kvůli tomu, že jsem z pozice tehdy opozičního zastupitele spolu s ostatními hlasoval pro tisk předložený tehdejším starostou Oldřichem Lomeckým. Od začátku jsme byli jednoznačně přesvědčení, že jsme se ničím neprovinili. Soudy nám daly za pravdu a obvinění jsme byli zproštěni.

• Aktivní placený politik: Radní hl. m. Prahy (1994–2002) a starosta Prahy 1 (2009–2010). V těchto funkcích jsem pracoval na 100 %, s totálním nasazením.
• Neplacený politik: Člen zastupitelstva Prahy 1 (1994–2014) a hl. m. Prahy (s přestávkou).
• Stranické funkce: Třikrát předseda ODS Praha 1, místopředseda pražské ODS, člen Výkonné rady ODS (2010–2022).