Green Deal

31. 08. 2022

Ukázkovým příkladem nedomyšlené cesty k dekarbonizaci je sousední Německo a jeho Energiewende. V současné době má Německo ve větrných a fotovoltaických elektrárnách již přes 150 % nainstalovaného výkonu proti klasickým zdrojům, jako jsou jádro, uhlí a plyn. Němci již do výstavby těchto zdrojů, ale rovněž potřebné infrastruktury, přenosové soustavy včetně systémových služeb na její vyrovnávání atd. investovali dle odhadů těžko uvěřitelných 500 miliard eur (12,5 bilionu korun). Ani přes tyto masivní investice ale Německo neplní své cíle na snižování emisí CO2. Velmi zajímavé je i srovnání dostupných dat s Českou republikou, která je kritizována za příliš pomalé tempo při snižování emisí CO2. Mezi lety 2000 – 2018 došlo v Německu ke snížení ze 4,5 na 3,7 t/os tedy o 16,5 %, kdežto v ČR z 6,8 na 5,4 t/os, tedy o 20,3 procenta. Zároveň, jak už dnes víme, způsobilo si Německo velmi nebezpečnou závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska a je jedním z klíčových původců bezprecedentního zdražování energií. V současné době proto musí například znovu otvírat uhelné elektrárny, zároveň bude složitě dopravovat zemní plyn z různých částí světa, což dohromady povede k dalšímu nárůstu emisí.

Česko se musí z německých chyb poučit a neopakovat je. Je třeba důsledně dbát na účelnost vynaložených finančních prostředků. Ty musí vést ke skutečnému snižování emisí a zároveň brát v úvahu bezpečnostní a energetické souvislosti. Velkým varováním je například fakt, že rozvoj fotovoltaiky znamená opět zvyšování závislosti, tentokrát na Číně, která ovládá drtivou většinu tohoto odvětví od těžby potřebných surovin až po samotnou výrobu panelů. Rovněž je nutné pamatovat, že globální spotřeba elektřiny neustále roste, bude tedy nutné zajistit rovněž adekvátní výrobu.