Desetiletí obnovy pražských hřbitovů
Projekt obnovy pražských hřbitovů považuji za jeden z nejzásadnějších, kterým jsem se v rámci své veřejné funkce věnoval. Vznikl z kombinace profesní odpovědnosti a osobního přesvědčení o nutnosti důstojně pečovat o místa posledního odpočinku našich předků. Hřbitovy jsou vizitkou naší kulturnosti i úcty.
V době, kdy Praha převzala správu hřbitovů od státu, byl jejich stav dlouhodobě zanedbaný – tristní. Jako radní odpovědný za oblast pohřebnictví jsem měl na starosti jak Správu pražských hřbitovů, tak Pohřební ústav, a bylo pro mě zásadní změnit vnímání těchto míst – z opomíjeného prostoru na důstojné a kultivované prostředí.
Silným impulsem pro mě byla i zkušenost ze zahraničí, kdy jsem si uvědomil, že úroveň hřbitovů vypovídá o vztahu společnosti k vlastní historii a kultuře. Zároveň jsem vnímal jejich hodnotu jako veřejného prostoru a často i jako galerie umění.
Prosadil jsem proto koncepční projekt „Desetiletí obnovy pražských hřbitovů“, který systematicky rozložil investice do jednotlivých lokalit. Přesvědčit zastupitelstvo k takto rozsáhlé investici – v celkové výši přibližně jedné miliardy korun – bylo v tehdejší ekonomické situaci velmi náročné, protože se jednalo o oblast bez přímé ekonomické návratnosti. Připomeňme si, že se Praha v té době topila v dluzích.
Díky tomuto projektu došlo k rozsáhlé obnově infrastruktury – od vodovodů a cest, přes infastrukturu sloužící k provozu hřbitova, po zeleň a ohradní zdi. Současně vznikly i publikační materiály přibližující historii jednotlivých hřbitovů a významné osobnosti, které jsou na nich pohřbeny.
Výsledkem je výrazné zlepšení kvality těchto míst a posílení jejich významu jako prostoru paměti, kultury a úcty. Dodnes považuji tento projekt za důkaz, že i investice bez přímého ekonomického efektu mohou mít zásadní společenskou hodnotu.
Mou vizi by nešlo prakticky realizovat bez Vojtěcha Grametbauera, tehdejšího ředitele Správy pražských hřbitovů. Díky němu vznikl konkrétní plán na postupnou obnovu každého hřbitova v jednotlivých letech.
Věřím, že pamětníci původního stavu ten rozdíl mohou ocenit.
(420) 773 971 773
